Участник:Kaaa/Varnsdorf

Город
Варнсдорф
Varnsdorf
Флаг Герб
50°53′ с. ш. 14°37′ в. д.
Страна	Чехия
Край	Усти над Лабем
Район	Дечин
Староста	Йозеф Полачек
История и география
Первое упоминание	XVI век
Город с	1804
Площадь	26,21 км²
Высота	332 м
Часовой пояс	UTC+1:00, летом UTC+2:00
Население
Население	16098 человек (2008)
Цифровые идентификаторы
Телефонный код	без кода, всего 9 цифр в номере, начинается на 4123
Почтовые индексы	407 47
varnsdorf.cz  (чешск.) (англ.) (нем.)
Варнсдорф

Варнсдорф (чеш. Varnsdorf, нем. Warnsdorf, в.-луж. Warnoćicy) — город в самой северной части Чехии, в восточной части Устецкого края, в районе Дечин, на юго-востоке Шлукновского выступа. Через город протекает речка Мандава. Варнсдорф с трех сторон окружён Германией. Он находится в 32 км к востоку от Дечина и в 34 км к северо-западу от Либерца.

Муниципалитет с расширенными полномочиями Варнсдорф является вторым по численности населения городом района Дечин. Он состоит из городских районов Варнсдофр, Студанка и Светлины. В Варнсдорфе находятся пограничные переходы с Германией: автомобильные Варнсдорф-Зайфхеннерсдорф и Варнсдорф-Гросшёнау и транзитная железнодорожная ветка из Циттау в Айбау.

История города начинается во второй половине XIV века с основанием земледельских хозяйств. В 1868 году, когда поселение считалось крупнейшей деревней Австро-Венгрии, статус был повышен до города. В этом же году в Варнсдорф приехал первый поезд из Дечина и благодаря железнодорожному сообщению началось развитие промышленности, прежде всего машиностроительной и текстильной. Во второй половине XIX века город имел прозвище «маленький Манчестер чешской Голландии». В 1872 году была основана местная епархия старокатолической церкви. В 1947 году здесь прошла Варнсдорфская забастовка, имевшая важное значения на события 1948 года в Чехословакии. После второй мировой войны о Варнсдорфе говорили «город молодёжи, садов и фабричных труб».

Название

Название Варнсдорф означает деревня Вернара. Впервые это название упоминает циттавская хроника в 1341 году в связи с Йиндрихом из Варнсдорфа. Существует легенда, что Вернар предупреждал (нем. warnen — предупреждать, оповещать) путешественников о грабителях, которые водились в окрестностях Варнсдорфа. В отличие от других городов в приграничье, Варнсдорф никогда не переименовывался и не имел чешского названия. Часть города Студанка называлась по-немецки Шёнборн (нем. Schönborn), то есть красивый источник, поскольку город находился у источника. Чешское название город получил в 1945 году переводом немецкого названия. Светлины назывались по-немецки Лихтенхайн нем. Lichtenhain из-за княжеского рода Лихтенштейнов (нем. der Hain — роща, лесок). Современное название появилось в 1945 году в результате ошибочного перевода первой части названия на чешский (нем. das Licht — свет).

История

Вид на Варнсдорф в 1821

Начало заселения

Область, где сейчас находится Варнсдорф, была заселена ещё в начале нашей эры, когда на территории Богемии жило германское племя Маркоманов, а в Верхней Лужице — племя Семнонов. После поражений, которые эти племена потерпели от римлян, край на месте современного Варнсдорфа на несколько столетий превратился в безлюдную глушь с непроходимыми лесами. Потом лужицкое племя Мильчан выбило из края германцев, которые там пребывали с давних пор. Германцы были вынуждены искать новое место для жизни и некоторые из них осели в долине Мандавы, прежде носившей название Старой реки. Мильчане в XIII веке были вытеснены в ходе немецкой колонизации.

На земле Варнсдорфа первая деревня возникла приблизительно в 1200 году и её владельцем был шляхтицкий род Берков. Позже край принадлежал роду Вартенберков (начиная с 1310), а потом Шлейницам (с 1494). После Шлейницев экономика края выросла благодаря добыче серебра в Иржетине под Едловой.

До конца 14 века в Варнсдорфе находилось рыцарское поместье. От него произошел современный герб города, белый полумесяц и звезда на синем фоне. Гуситство край практически не задело; земли Варнсдорфа были под охраной Циттау.

Новое время

Фрёлиховская фабрика в 1850, самая старая фотография Варнсдорфа

В 1570 году Варнсдорф стал самостоятельным поместьем, которым оставался до конца тридцатилетней войны. В 1620 поместье было конфисковано и в 1641 присоединено к румбуркскому поместью. В ходе тридцатилетней войны Варнсдорф был занят шведскими войсками. В 1642 году был завоёван и уничтожен находившийся в 7 км замок Толштейн. После тридцатилетней войны некатолическое население (около 250 человек) эмигрировало в cоседнюю Саксонию, которая начиная с 1635 года считалась заграницей. Податный лист 1653-1655 годов фиксирует в Варнсдорфе 32 имения, 20 брошенных имений и 3 вновь заселенных. Также указываются 25 домов, 10 пустых домов и 34 небольших дома. В 1678 в Варнсдорфе жили 600 человек.

В 1681 поместье выкупил род Лихтеншейтнов, и владел им до 1919 года.

В начале 18 века в Варнсдорфе начала развиваться текстильная промышленность, главным образом полотняные мануфактуры. В 1777 была основана фирма Фрёлих, которая с 1790 производила вельвет. Дальнейшее развитие текстильной промышленности относится к периоду после Наполеоновских войн.

В 1804 император Франц II предложил Варнсдорфу повысить статус до города, но это предложение представители города с благодарностью отвергли. В ходе Наполеоновских войн Англия была неконкурентноспособной в текстильной промышленности, но после войн английские товары вновь заполнили мировые рынки. Местные предприниматели стали провозить контрабандой английскую пряжу из Саксонии, в результате чего появилась безработица на рынке труда в Варнсдорфе. С 1817 по 1837 прошёл ряд успешных выступлений рабочих, которые организованно боролись с фабрикантами, контрабандой импортирующими пряжу.

28 марта 1829 в городе произошёл большой пожар, сгорело 11 домов, два амбара и был сильно повреждён костёл святых Петра и Павла. Были уничтожены костёльные колоколы, часы, орган и люстра.

Период между 1848 и 1945

Фрёлиховская фабрика со Средней мельницей, работавшей до 1870

В 1849 шесть деревень на месте современного Варнсдорфа объединились в один село, которое насчитывало 9600 жителей и стало таким образом самым большим в Австро-Венгрии. К моменту присвоения императором Францем Иосифом I статуса города в 1868 Варнсдорф насчитывал 14000 жителей.

Во второй 19 века началась стремительная индустриализация. В 1869 была проложена железнодорожная ветка из Дечина, которая облегчила доставку сырья, перевозимого по Эльбе из других стран. В Варнсдорфе на стыке XIX и XX веков проходили громкие отмечания праздника 1 мая. Первый такой праздник в 1891 собрал 1600 человек и был разогнан перед городской ратушей жандармами с использованием штыков. В 1900 прошло движение работников мануфактур с требованием десятичасового рабочего дня, собравшее 3000 рабочих.

Историк Йозеф Витезслав Шимак описал Варнсдорф конца 19 века довольно нелестно: «У Варнсдорфа по-настоящему неприглядный вид, даже печальный. В нём нет собственно улиц, лишь дороги и шоссе. Долгостроящиеся фабрики без крыш, неприветливые, грязные дворы вперемешку с деревянными домами и низкими лачугами рабочих»

В Варнсдорфе в 1896 году прошла районная сельско-промышленная выставка, на которой получил медаль алкогольный напиток Stará myslivecká. В начале 20 века в городе было около 160 фабрик, и почти 80 % жителей работало в промышленном производстве. Во время Первой мировой войны начались трудности с поставками, нехватка продуктов и произошла эпидемия тифа. Промышленность же развивалась и после войны. Фабрикант Кунерт в 1924 году запустил производство женских чулок.

В 1918 развитое текстильное производство оказалось в глубоком кризисе, после которого уже никогда не достигло прежнего уровня. Причиной стал развал Австро-Венгрии, в результате чего значительная часть покупателей продукции внезапно оказалась за границей.

В 1930 из 22793 жителей к чешской национальности себя относили 1512. Большой популярностью в городе пользовалась Судето-немецкая партия Конрада Генлейна. В 1935 Гелейн выступил в Варнсдорфе с речью, которую слушали 12 тысяч человек. Спустя год в 1936 здесь же выступал Клемент Готтвальд, собрав 6 тысяч человек. Конрад Генлейн посетил город ещё раз в 1938. В этом же году агрессивность сторонников Генлейна росла и увеличилось количество стычек с пограничниками. 22 сентября 1938 два пограничника были убиты. 23 сентября в Варнсдорф вступила чехословацкая армия. 30 сентября было подписано Мюнхенское соглашение и 2 октября город заняли войска Третьего рейха.

Военные события 1939—1945 годов практически не коснулись Варнсдорфа; в городе не было боёв и его не бомбили, несмотря на то, что с ноября 1944 ежедневно проходили воздушные тревоги. С конца 1943 город был наводнён беженцами из разрушенных немецких городов и с восточного фронта. Перед концом Второй мировой войны в 1945 произошла публичная казнь Рудольфа Поссельта, немца, который отказался снова отправиться в составе немецкой армии на восточный фронт. В Варнсдорфе в конце войны было несколько сотен угнанных рабочих, которые с наступающим концом войны стали совершать преступления, после чего получали наказания. Двое из этих рабочих 11 мая 1945 были приговорены к смертной казни повешением.

Национальный проспект

После 1945 года

Первая часть Красной Армии вошла в Варнсдорф 9 мая 1945, а 19 мая пришла чехословацкая армия. В этот же день были арестованы сотрудники СА и СС. 29 и 31 мая арестованные немецкие профессоры и учители были отвезены через Красну Липу в деревню Доубице, где были отпущены в Германию. 22 июня 1945 прошло первое стихийное выселение немцев, а 19 июля — второе. После Потсдамской конференции стихийные выселения закончились. В следующих месяцах выселение немецкого населения шло как в оккупационные зоны в западной Германии, так и в советские зоны и в места, заселённые преимущественно чехами. Об антипатии в отношении немцев в послевоенное время свидетельствует цитата из варнсдорфской газеты «Пограничник»:

А немцы идут и идут..., второй и третий эшелон тех, кто у нас не был доволен и хотел в Рейх. Сегодня мы их желания исполняем и наконец-то совершенно счастливы, потому что мы этого момента ждали целые столетия

5 марта 1947 произошла забастовка, в которой приняло участие 10000 человек. Она была вызвана спором о фабрике бывшего немецкого владельца еврейского происхождения Эмиля Беера, который по возвращении из эмиграции добивался возврата фабрики. Местный совет депутатов решил, что фабрика будет ему возвращена, и сразу после этого решения в городе была объявлена общая забастовка. Под давлением бастующих и по договорённости с властями суд это решение отменил.

В 1948 году в городе путём объединения мелких фабрик и производств появилось три больших предприятия: Velveta, Elite и TOS Varnsdorf. В 1967 году был открыт пограничный переход в Германию. В открытии перехода принимал участие президент Антонин Новотный. Было построено варнсдорфское водохранилище под названием Машиняк и появился кинотеатр Панорама. В социалистический период в городе построили панельные микрорайоны и были разрушены некоторые исторические объекты, каким был отель Биржа на площади (1642) или Ганишув дом, в котором находилась библиотека. Последним был разрушен 15 июня 1999 купеческий дом «На крылечке» (1771)

В 1961 году Варнсдорф был торжественно объявлен образцовым пограничным городом. В шестидесятых годах режим на границе был несколько ослаблен, поскольку из-за строительства Берлинской стены побеги на территорию ГДР потеряли смысл. Начиная с июня 1965 начался демонтаж проволочных заграждений на границе.

В 1974 году в Варнсдорфе произошло убийство начальника районного отделения службы госбезопасности Карла Голдхамерра. Убийца был приговорен к смертной казни.

В 1980 году деревня Студанка была присоединена к Варнсдорфу

В первых коммунистических выборах после Бархатной революции в ноябре 1990 победил Гражданский форум, старостой города был выбран Эдуард Вебр. Через семь месяцев после выборов на посту старосты его сменила Анна Дудкова. Во вторых городских выборах старостой города на период 1994-1998 стал Владимир Бартонь. В 1995 было основано общество «Малый регион Мандава—Шпрее», в которое вошли города по обе стороны границы (Сохланд, Шлукнов, Эберсбах, Йиржиков, Румбурк, Нойгерсдорф, Варнсдорф, Дольни-Подлужи, Гросшёнау и Вальтерсдорф). В 1997 прошла реконструкция систем теплоснабжения. В 1996 основана епископская гимназия Варнсдорф. В 1997 открылся первый супермаркет — Билла. С 1998 до 2002 старостой города был Ярослав Томашек. Начиная с 2002 староста — Йозев Полачек из ODS. 2 июля 1999 Варнсдорф посетил президент Вацлав Гавел,, и 17 октября 2007 президент Вацлав Клаус

Политика

Городская администрация и староста

Муниципальные выборы
	2006		2010
Партия	Голосов	Мандатов	Голосов	Мандатов
ГДП	20 356	5	16 181	5
ЧСДП	14 416	4	18 444	5
КПЧМ	14 181	4	12 580	4
НДГРДГ	7 958	2	10 907	3 (+ХДС-ЧНП)
Партия зеленых	6 915	2	—	—
Дела общественные	—	—	6 039	1
Гражданское демократическое движение	5 898	1	—	—
Блок Яны Бобошиковой	—	—	5 616	1
ТОП 09	—	—	5 576	1
Европейские демократы	5 444	1	—	—
ХДС-ЧНП	4 556	1	коал. с НДГРДГ, строка 4
Общество здоровья, спорта и процветания	4 451	1	5 437	1

Varnsdorf je pověřeným městem s rozšířenou působností, pod jeho správní obvod patří města Chřibská a Varnsdorf, obce Dolní Podluží, Jiřetín pod Jedlovou, Horní Podluží a Rybniště.

Starostové města byli od sametové revoluce v roce 1989 postupně Eduard Vébr, Anna Dudková, Vladimír Bartoň, Jaroslav Tomášek a Josef Poláček (ODS), který je starostou v současné době (2008), kdy město řídí koalice složená z ODS, ČSSD, Strany zelených a Sdružení pro zdraví, sport a prosperitu. Zastupitelstvo města má 21 členů, rada je sedmičlenná.

Vlajka a znak

Městský znak Varnsdorfu byl schválen usnesením zastupitelstva města dne 13. prosince 1880, zpracován byl malířem Augustinem Frindlem. Podoba znaku vychází z rodového erbu rytířů Welflů z Varnsdorfu. Popis znaku zní: v modrém štítu stříbrná šestiboká hvězda nad stříbrným stoupajícím půlměsícem; na štítu turnajská korunovaná přilbice s přikryvadly modro-stříbrnými; v klenotu stříbrný stoupající půlměsíc a stříbrná šestihrotá hvězda, na obou hrotech půlměsíce a horním hrotu hvězdy modře a stříbrně polcené pštrosí pero. Znak nebyl nikdy městu udělen, je považován za vydržený. Když byl v roce 1961 Varnsdorfu udělen titul vzorné „Pohraničnické město“, uvažovalo se o vsunutí psí hlavy jako symbolu pohraničí do znaku města. List praporu tvoří dva pruhy, modrý a bílý. Poměr šířky k délce je 2:3 a v žerďové části je bílá šestiboká hvězda nad bílým půlměsícem. Prapor byl udělen městu dne 4. června 1998 předsedou Parlamentu České republiky. Vlajka je odvozena z barvy štítu (modrá) a barvy erbovní figury, která je bílá. Kdy byla varnsdorfská vlajka poprvé vyvěšena, nejde již dnes zjistit. Její první vyvěšení je doloženo z denního tisku v roce 1931.

[[Soubor:Výletní restaurace na Hrádku.JPG|thumb|left|Výletní restaurace na Hrádku. Objekt získal cenu fasáda roku 2005]]

Členství ve sdruženích

Město udržuje partnerské styky s Lužickými Srby, kteří žijí v dnešních německých státech Sasko a Braniborsko. Po válce v letech 1946 až 1949 ve městě působilo v budově dnešního Biskupského gymnázia Staškovo lužickosrbské gymnázium. V roce 1949 se přestěhovalo do Liberce a umožnilo získat gymnaziální vzdělání 800 dětem Lužických Srbů. Po roce 1989 byly snahy umožnit dětem Lužických Srbů studovat na českých středních školách. Ve Varnsdorfu se pořádaly koncerty Lužickosrbské filharmonie, byly zde výstavy děl lužickosrbských výtvarníků. Pořádala se setkání absolventů Staškova gymnázia, byly vydány sbírky lužickosrbské poezie.

Město je členem Euroregionu Nisa a zakládajícím členem Mikroregionu Tolštejn, dále je členem Sdružení pro rozvoj Šluknovska. Má oficiální kontakty s městy v Malém minieuroregionu Mandava-Spréva. S německým městem Seifhennersdorf proběhl projekt Hrádek-Burgsberg, záchrana výletní vyhlídkové restaurace na Hrádku.

Přírodní poměry

Varnsdorf se nachází v nejsevernější části České republiky, v Ústeckém kraji, v okrese Děčín, na jihovýchodě Šluknovského výběžku. Průměrná nadmořská výška města je 332 metrů nad mořem. Nejvyššími body území města jsou vrchy Špičák, Valy na katastru Studánky a Hrádek; nejnižším bodem je výtok Mandavy z území České republiky s nadmořskou výškou 310 metrů. Městem na katastru Studánky prochází hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Baltským mořem.

Územím města protéká říčka Mandava. Dále se zde nachází Varnsdorfský rybník a prameny řeky Křinice, která je odvodňována Labem do Severního moře. Další menší rybníky se nazývají Valčík, Valcha a Kočka. thumb|left|Kostel na náměstí, vpravo budova děkanství Varnsdorf leží na území Šluknovské pahorkatiny, kterou v oblasti města tvoří skalní žulový podklad přikrytý sprašovými a souvkovými jíly z doby ledové. Město obklopují vrchy Špičák a Hrádek tvořené čedičem a znělcem. Na území města v době ledové zasahoval kontinentální ledovec ze Skandinávie. Pod vrcholem Špičáku se v 19. století zkoušelo dolování hnědého uhlí, jsou zde zachovány sloje s výskytem uhlí a diatomitů. thumb|upright 1.3|Letecký pohled na Varnsdorf, vlevo dole starokatolický kostel, za ním závod Elite Varnsdorf je otevřen od severu směrem do Saska, klima se proto odlišuje od klimatu ve vnitrozemí Čech a je mnohem více vystaveno oceánickým vlivům. Srážkově je Varnsdorf díky své poloze bohatší, roční úhrn srážek je v dlouhodobém průměru 751 mm. Nejvyšší srážkový průměr ve Varnsdorfu má měsíc červen (85 mm), červenec (80 mm) a srpen (79 mm). Nejméně srážek spadne v únoru (47 mm) a v březnu (49 mm). Teplota vzduchu dosahuje dlouhodobého průměru 5,5 °C, lednový průměr je -4,4 °C, červencový je 15,3 °C. Proudění vzduchu je převážně severozápadní až západní. Varnsdorf leží na návětrné straně Lužických hor, proto se zde moc nevyskytují mlhy a inverze.

Území

thumb|left|Mapa města Varnsdorf Varnsdorf se skládá ze tří částí (Studánka, Světliny I. a Varnsdorf) a je dále členěn na 24 urbanistických obvodů a dvě katastrální území: Varnsdorf a Studánka u Rumburku. Varnsdorf vznikl v roce 1849 sloučením jednotlivých osad – Nového Varnsdorfu (vznikl roku 1689), Floriánsdorfu (1700), Karlsdorfu (1727), Starého Francentálu (1783) a Nového Francentálu (1800) – které se spojily v jednu obec. Osady měly název po členech rodiny Lichtenštejnů. Obec měla v roce 1849 9700 obyvatel, byla největší vesnicí v tehdejším Rakousku-Uhersku, která byla v roce 1868 povýšena na město. V roce 1980 byla k Varnsdorfu připojena náhorní obec Studánka.

Katastrální území města Varnsdorf má výměru 26,21 km², z toho 10,85 km² tvoří zemědělská půda, 9,74 km² lesní půda, vodní plochy zabírají 0,31 km², zastavěné plochy zabírají 1,61 km² a ostatní plochy mají výměru 3,71 km². Území Varnsdorfu sousedí se saskými městy Seifhennersdorf a Großschönau, katastrálním územím Studánka u Rumburku sousedí s Rumburkem, Krásnou Lípou, Rybništěm, Horním Podlužím a s Dolním Podlužím.

Demografie

Složení obyvatel

Varnsdorf Počet obyvatel
Rok sčítání	Počet obyvatel
1850	9 670
1869	13 180
1880	15 162
1890	18 268
1900	21 150
1910	23 220
1921	20 329
1930	22 621
1950	15 043
1961	13 463
1970	14 006
1980	16 356
1990	16 266
2000	16 134
2008	15 824
Zdroj: Vlastivěda Šluknovského výběžku

V roce 1939 měl Varnsdorf kolem 21 tisíc obyvatel, z čehož naprostou většinu tvořili sudetští Němci. Většina varnsdorfských Němců byla na základě Benešových dekretů po druhé světové válce vysídlena, načež byli odsunutí obyvatelé částečně nahrazeni nově příchozími. V roce 1900 se k české národnosti z 23 051 obyvatel hlásilo osm lidí, v roce 1910 to bylo 456 občanů z 23 051 obyvatel, v roce 1921 zde bylo 1098 Čechů a v roce 1930 1 512 Čechů z 24 751 občanů. V roce 1947 mělo město asi 15 700 obyvatel, část z nich byli ovšem Němci zadržení na nucené práce, kteří později také emigrovali. Dle sčítání lidu v roce 2001 měl Varnsdorf 16 040 obyvatel, z toho se hlásilo 14 331 obyvatel k české národnosti, 638 k slovenské, 397 k německé, 121 k polské, 118 k vietnamské, 24 k moravské, 22 k ukrajinské a 1 osoba k slezské národnosti.

Náboženský život

Nejstarší zmínka o kostele na místě dnešního Varnsdorfu se našla v roce 1670 při zvětšování okna dnešního děkanského kostela; šlo o letopočet 1233 vytesaný v trámu. V roce 1384 kostel patřil k žitavskému děkanátu. Za husitských válek se v kraji na místě dnešního Varnsdorfu šlechta spojovala s husity proti Horní Lužici. Varnsdorf však zůstal katolický až do roku 1511, kdy za kněze Lorenze Heidenreicha začal přijímat luterskou víru, a roku 1535 již byl celý luteránský. Tak setrval celé století a kostel spravovali luterští pastoři. Po bitvě na Bílé hoře se na rozdíl od vnitrozemí Čech ve Varnsdorfu nedařilo šířit katolictví, město bylo obsazeno střídavě švédskými a saskými vojsky. V roce 1631 uprchl pastor z Varnsdorfu do Seifhennersdorfu, kde spolu s pastorem z Rumburka křtili a oddávali věřící z Varnsdorfu a Rumburku. V Rumburku byl tehdy ustanoven katolický kněz, který se tam však kvůli přítomnosti švédských vojsk neodvážil zůstat. Až do roku 1653 se obyvatelé Varnsdorfu nechávali křtít protestantskými pastory v sousedním Sasku. V této době se většina varnsdorfských obyvatel usadila v sousedním Sasku, kde tehdy vznikaly i nové vesnice, například Neusalza a Neugersdorf.

Roku 1653 se Varnsdorf vrátil ke katolické víře, avšak ještě v roce 1657 byli zemřelí luterské víry na příkaz vrchnosti pohřbíváni mimo hřbitov. V roce 1715 měl kostel ve Varnsdorfu znovu vlastního faráře.

thumb|left|Starokatolický kostel ve Varnsdorfu

V roce 1871 byla ve Varnsdorfu založena místní starokatolická církev na protest proti nově vyhlášenému dogmatu o papežské neomylnosti; byla to jedna z prvních obcí této církve v rakouské monarchii. V roce 1877 byla tato církev uznána státem a roku 1897 bylo do Varnsdorfu přeloženo její biskupství z Vídně. Roku 1877 se ke starokatolické církvi ve Varnsdorfu hlásilo 2074 lidí. Jistý počet lidí se také hlásil k evangelické církvi, v roce 1883 jich bylo 306.

V únoru 1894 byl katolický farní kostel svatého Petra a Pavla povýšen na děkanský a farář ve Varnsdorfu má od té doby titul děkana. V roce 1904 byl položen základní kámen druhého katolického kostela. Za patrona kostela byl vybrán sv. Karel Boromejský; část Varnsdorfu, kde se měl kostel stavět, se jmenovala Karlsdorf. Stavbu novogotického kostela provázely finanční problémy, roku 1910 bylo rozhodnuto ponechat kostel s nedokončenou hranolovou věží v západním průčelí, která nikdy nebyla postavena. Kostel byl vysvěcen dne 3. září 1912.

Při sčítání lidu v roce 2001 se z 16 040 obyvatel 2610 přihlásilo k nějakému vyznání, 12 741 bylo bez vyznání a 689 odmítlo na otázku odpovědět. Z uvedených 2610 věřících se 2011 přihlásilo k římskokatolické církvi; jejich farní správu zajišťuje děkanství Varnsdorf. Katolická církev je také zřizovatelem katolického Gymnázia Varnsdorf.

Historicky měla ve městě silnou pozici starokatolická církev, byla však značně oslabena poválečným odsunem většiny německých věřících. Přesto stále působí místní farní obec a sociálně-pastorační středisko Communio Varnsdorf. Ve Varnsdorfu působí též sbor Apoštolské církve. V roce 2008 vietnamská komunita ve Varnsdorfu otevřela první buddhistický chrám na území České republiky.

Kultura a pamětihodnosti

Divadlo a muzeum

thumb|Budova divadla Divadlo ve Varnsdorfu zahájilo svou činnost roku 1952. Zprvu hrálo pod názvem Severočeské divadlo v Liberci – scéna Varnsdorf. V současnosti je varnsdorfské divadlo jediným kamenným divadlem ve Šluknovském výběžku. Na představení abonentních skupin sváží svozové autobusy návštěvníky z celého Šluknovského výběžku.

Městské muzeum ve Varnsdorfu vzniklo na počátku 20. století a v roce 1940 získalo své nynější sídlo v domě v Poštovní ulici s č. p. 415, postaveném roku 1834. V minulosti trpělo častým přerušováním činnosti a střídáním kurátorů. Většina sbírkových předmětů pochází již z doby před rokem 1945. Mezi nejcennější patří vzácné koptské tkaniny či pozůstalost grafičky Hanky Krawcec.

V současné době je budova muzea v havarijním stavu, působením dřevokazné houby a dalších biotických vlivů jsou vážně poškozeny nosné stropní trámy. Byly uzavřeny výstavní prostory v prvním patře a depozitář byl přestěhován do přízemí, aby nedošlo k nenávratnému poškození vystavovaných předmětů. Po dobu rekonstrukce poskytlo město na uložení sbírkových předmětů objekt čp. 2764 v ulici Legií, bývalé dětské a hudební oddělení knihovny.

Stavební památky

[[Soubor:Sloup Nejsvětější Trojice Varnsdorf.jpg|thumb|left|Sloup Nejsvětější Trojice v ulici Pohraniční stráže]] Na území města se nachází pět kostelů. Nejstarším kostelem je děkanský kostel svatého Petra a Pavla, který stojí na místě původního kostela ze 13. století. Základní kámen dnešního kostela byl položen v roce 1766. Stavba byla dokončena v letech 1774 až 1776, zdržovaly ji spory. Starokatolický kostel pochází z roku 1875. V kostele je mramorová socha a basreliéf Tří králů od varnsdorfského umělce Vincence Pilze. Základní kámen kostela svatého Karla Boromejského byl slavnostně posvěcen 23. května 1904, hned druhý den se začalo stavět. Stavba pokračovala s přestávkami do roku 1912, dne 12. září toho roku byl kostel vysvěcen. Evangelický kostel se začal stavět v roce 1904 a byl vysvěcen v roce 1905. V místní části Studánka je pseudorománský kostel svatého Františka z Assisi.

Varnsdorf se nachází v krajině podstávkových domů. Dle sčítání v roce 2002 jich z celkového počtu 19 tisíc je v samotném Varnsdorfu 243 a ve Studánce 91. Podstávkové domy ukazují způsob života původních obyvatel Varnsdorfu, prostých sedláků, tkalců a řemeslníků. U silnice mezi Varnsdorfem a Studánkou se nachází Švédská mohyla. Vyznačuje místo, kde se střetla švédská a císařská vojska za třicetileté války.

Vyhlídkovou věž s restaurací na vrcholu Hrádku postavili v roce 1904 varnsdorfští členové Horského spolku pro nejsevernější Čechy. V druhé polovině 20. století začal objekt chátrat, hrozila jeho fyzická likvidace. Na záchranu byl založen v roce 2000 Nadační fond Hrádek-Burgsberk Varnsdorf. V roce 2003 byla otevřena vyhlídková věž s unikátní střechou z glazovaných bobrovek, k jejichž nákupu pomohly i peníze z veřejné sbírky „Kup si svoji bobrovku“. Vyhlídková věž je vysoká 29 metrů.

Ve Varnsdorfu dále je dům čp. 512 v klasicistně empírovém stylu, secesní zástavba z počátku 20. století a vily v historizujícím stylu. Na vrcholu Hrádku je opravená vyhlídková restaurace, která v roce 2005 získala první místo v soutěži Fasáda roku. Ve městě jsou dále drobné sakrální památky jako zvonička na Pěnkavčím vrchu, Lichtenštejnské kameny, kříž Nejsvětější trojice v Bratislavské ulici. Almanach ke 140. výročí povýšení Varnsdorfu na město uvádí 17 opravených drobných sakrálních památek.

Kulturní život

Kultura ve městě Varnsdorf je těsně spjata jak s německou kulturou, tak i s kulturou Lužických Srbů. Ve Varnsdorfu působil lužickosrbský hudební skladatel Bjarnat Krawc a jeho dcera, malířka Hanka Krawcec, kterým město po druhé světové válce poskytlo azyl.

Kultura ve městě je spjata s městským divadlem, s Centrem Panorama Varnsdorf a s městskou knihovnou. Ve městě je několik galerií – galerie D městského divadla, galerie Na schodech  v Biskupském gymnáziu, galerie Úsměv ve zdravotním středisku HEL&P v Erbenově ulici, galerie Na ochozu v Městském muzeu, galerie Na radnici na Městském úřadě ve Varnsdorfu, galerie Liduška na ZUŠ a galerie Na rozcestí Kulturního domu Rozkrok.

Centrum Panorama působí v budově 70 mm kina Varnsdorf, jež bylo v provozu od roku 1971 do roku 1991, kdy do něj začalo zatékat. Znovu bylo otevřeno dne 5. února 2005. Kino dostává atraktivní tituly krátce po celorepublikové premiéře, konaly se zde i celorepublikové premiéry a předpremiéry filmů.

thumb|upright 1.4|Budova Městského centra kultury a vzdělávání v průběhu rekonstrukce v srpnu 2008 První půjčovna knih ve Varnsdorfu byla již roku 1810 na faře. První knihovna byla založena v roce 1874 s 1400 knihami. Městská knihovna byla založena v roce 1945. Nejprve byla knihovna v Národní ulici 516, dále v nedalekém čp. 512, kde byla do roku 1994. Od té doby byla do roku 2004 v Karlově ulici čp. 1745. Od roku 2004 do roku 2009 byla knihovna v ulici T.G.Masaryka 1838. Knihovna ve Varnsdorfu má v současné době tři oddělení, pro dospělé, děti a hudební. Dětské oddělení bylo bylo do roku 2009 v ulici Legií 2574. V současné době spravuje knihovna kolem 90 000 knih, převážně v češtině, ale i v německém a lužickosrbském jazyce. Vyvíjí i vlastní publikační činnost a pořádá soutěž Literární Varnsdorf ve spolupráci s poetickým studiem Doteky. V roce 2009 se přestěhovala do rekonstruovaného Městského centra kultury a vzdělávání, kde je i Městské informační středisko a oddělení lužickosrbské literatury a německé literatury. V Městském centru je i Dům dětí a mládeže. Součástí knihovny je i projekt nazvaný „Varnsdorf – centrum setkávání Euroregionu čtyř kultur“. Chodba knihovny ve druhém patře slouží k výměnným výstavám výtvarných děl.

Ve Varnsdorfu se pořádá Varnsdorfské hudební léto, Volba Miss severu, lidová slavnost Rampušačka, dětská literární soutěž Drápanda, akce Kruhu přátel muzea, celostátní festival scénického tance Tanambourrée. Působí zde i Varnsdorfská komorní filharmonie a amatérské vokální Sdružení Kvíltet Varnsdorf. Kulturní akce se pořádají i v Pizzerii Prishtina, Studentském centru Střelnice a v Tanečním sále Lidová zahrada. V Biskupském gymnáziu je aula, která je jednou z nejhezčích koncertních síní v okolí. Pořádají se zde koncerty vážné hudby. thumb|left|Sportovní hala ve Varnsdorfu se zasněženou atletickou dráhou

Spolky

Před druhou světovou válku bylo ve Varnsdorfu mnoho spolků; již v roce 1869 jich zde bylo 19. Nejvýznamnější z nich byl pěstitelský spolek, který v roce 1895 provedl sčítání ovocných stromů ve městě, bylo jich tehdy napočítáno 25 tisíc. V roce 1913 bylo ve městě 206 spolků. Dnes je ve Varnsdorfu aktivní spolek Kruh přátel muzea Varnsdorf; v jeho rámci působí osm klubů: Klub historiků a historických staveb, Klub přátel výtvarného umění, Klub fotografů, Minerálklub, Klub sběratelů, FASCIKL – fantasy a sci-fi klub, Šachový klub a Přírodovědný klub. Počet členů spolku se pohybuje kolem dvou set. Dále je ve Varnsdorfu velice aktivní Sbor dobrovolných hasičů Varnsdorf, který se v roce 2004 stal vítězem soutěže o nejlepší internetové stránky dobrovolných hasičů v ČR. Ve městě pracuje Základní organizace Českého zahrádkářského svazu a místní organizace Českého rybářského svazu. Zájemci o ekologii se mohou sdružovat v Základní organizaci Českého svazu ochránců přírody Netopýr Varnsdorf. Středisko vydalo i publikaci o podzemí Šluknovského výběžku a Lužických hor.

Sport

Ze sportovních oddílů ve městě má nejpočetnější členskou základnu TJ Slovan Varnsdorf. Nejpočetnější oddíl je basketbalový, dále tenisový, oddíl lyžování, volejbalu a zápasu. Ve městě působí dále Horolezecký klub Varnsdorf, florbalový klub SK Paintball Varnsdorf, TJ Sokol Varnsdorf, zabývající se zápasem, a další malé sportovní kluby.

Kopaná ve městě je spojena s SK Slovan Varnsdorf, který hraje Českou fotbalovou ligu. Hokejisté jsou sdruženi v TJ HC Varnsdorf. Ve městě působí klub tradičního karate, který má úspěchy i na mezinárodním poli. Město má plavecký areál, krytou sportovní halu, atletický stadión, tenisové kurty, fotbalový stadión SK Slovanu Varnsdorf. Příznivci lyžování využívají lyžařské areály na Jedlové a v Horním Podluží.

Hospodářství a infrastruktura

Doprava

thumb|upright 1.3|Letecký pohled na nádraží a závod Velveta Varnsdorf leží mimo hlavní dopravní cesty. Místní částí Studánka prochází silnice číslo 9 vedoucí z vnitrozemí Čech na hranici s Německem, ve městě jsou dva silniční přechody do Německa. Do samotného Varnsdorfu vedou silnice druhé třídy číslo 264 a 265.

Varnsdorfem prochází železniční trať číslo 089 z Rybniště do Liberce. Dále přes Varnsdorf jezdí osobní vlaky, tzv. Mandaubahn z Žitavy do Eibau. Na peážní trati do Eibau je druhé varnsdorfské nádraží, Starý Varnsdorf, kde nyní vlaky nestaví, avšak probíhají jednání o jeho zprovoznění.

[[Soubor:Quick Bus.JPG|thumb|left|Minibus Mercedes 616CDI Sprinter varnsdorfského dopravce Quick Bus a. s. na lince Rumburk – Praha]] První autobusová linka ve Varnsdorfu byla uvedena do provozu 15. května 1910 na exteritoriální trase přes saský Seifhennersdorf do Rumburka. Autobusová linka do Prahy je v provozu od roku 1948. Regionální dopravu zajišťoval až do 90. let krajský podnik ČSAD KNV Ústí nad Labem, po privatizaci jeho transformovaný nástupce ČSAD BUS Ústí nad Labem a. s., později Dopravní podnik Ústeckého kraje a. s. Při krizi autobusové dopravy v kraji v roce 2006 provozoval linkovou autobusovou dopravu v oblasti (bez platných licencí, formálně jako příležitostnou dopravu, bez placení jízdného) na objednávku Ústeckého kraje podnik ČSAD Semily a. s. Ve výběrovém řízení na nového dopravce koncem roku 2006 byla nabídka původního dopravce (DP Ústeckého kraje) vyřazena pro nesplnění podmínek; Quick Bus a. s. se sice umístil na prvním místě, ale „neposkytl potřebnou součinnost k uzavření smlouvy“, a kraj proto smlouvu o zajištění základní dopravní obslužnosti na Šluknovsku v letech 2007–2014 uzavřel s ČSAD Semily a. s., která tak nyní provozuje většinu autobusové dopravy v oblasti. Minibusovou linku do Prahy provozuje od 1. ledna 2005 společnost Quick Bus a. s. Do Prahy jezdí ještě autobusy společnosti ČSAD Česká Lípa.

Městská autobusová doprava ve Varnsdorfu je tvořena jednou okružní trasou. Dopravce ČSAD BUS Ústí nad Labem a. s. (později Dopravní podnik Ústeckého kraje a. s.) ji provozoval pod regionálním číslem 510460. Od 8. ledna 2007 začal linku provozovat podnik ČSAD Semily a. s. už jako městskou linku s číslem 515001. Od začátku července 2007 na základě rozhodnutí rady města začal dopravu na městské lince pod číslem 515002 a o 50 % posílenou provozovat Quick Bus a. s., ČSAD Semily a. s. však i nadále na svém webu zveřejňuje jízdní řád své původní linky 515001.

Turistika

Z Varnsdorfu vedou cyklotrasy číslo 3015 k Hraničnímu rybníku a číslo 3052 do České Kamenice. Cyklotrasy mají návaznost na německém území. V přípravě je návrh cyklostezek ve městě, které se mají v Großschönau napojit na Krakonošovu stezku a dále na připravovanou cyklostezku K pramenům Mandavy.

Z pěších turistických značených tras vede Varnsdorfem evropská dálková trasa E10, zde vedená jako zeleně značená trasa 3951 od hraničního přechodu do Seifhennersdorfu do Cvikova, a dále modře značená turistická trasa číslo 1672 od železniční stanice ve Varnsdorfu do Rumburka.

Zdravotní péče

Zdravotní péči zajišťuje ve Varnsdorfu Nemocnice Varnsdorf, Poliklinika Varnsdorf, soukromé zdravotní středisko HEL&P a řada jednotlivých ordinací. Nemocnice Varnsdorf prošla na počátku 21. století zásadní rekonstrukcí, jejím zřizovatelem je město.

Ve Varnsdorfu je pět lékáren, dva domy s pečovatelskou službou pro seniory, Ubytovna azylového typu pro sociálně slabé a Ubytovna pro matky s dětmi. Pracuje zde i veterinární ordinace.

Školství

Шаблон:Viz též [[Soubor:Biskupské gymnázium ve Varnsdorfu.JPG|thumb|Gymnázium Varnsdorf]] První zmínka o učiteli ve Varnsdorfu je z roku 1518, první česká škola zde byla otevřena v roce 1919. Budova dnešního Biskupského gymnázia pochází z roku 1907. Dnes je ve Varnsdorfu osm mateřských škol, šest základních, zvláštní škola s rozšířenou působností a čtyři střední školy: katolické Gymnázium Varnsdorf, Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola Varnsdorf v Mariánské ulici, Střední škola technická v ulici Karoliny Světlé a Střední škola služeb a cestovního ruchu v Bratislavské ulici. Ve městě je dále Základní umělecká škola, Dům dětí a mládeže a působí zde skautský oddíl Junák. V klubu Střelnice působí Studentské centrum.

Média

První časopis ve Varnsdorfu vyšel roku 1871 pod názvem Abwehr. V roce 1913 vycházelo ve Varnsdorfu podle údajů varnsdorfské kroniky jedenáct různých titulů, deníků, časopisů a měsíčníků. Od května 1945 do roku 1947 vycházely místní noviny Svobodný Varnsdorf, které byly jedny z prvních novin v pohraničí.

Dnes město vydává čtrnáctideník Hlas Severu, jehož první číslo vyšlo v roce 1967 a který vznikl spojením tří podnikových časopisů: Rudý samet (Velveta), Zítřek (Elite) a Vřeteno (TOS Varnsdorf). Časopis vycházel zprvu jednou týdně o nákladu 4500 výtisků. V období normalizace vyšlo poslední číslo časopisu v roce 1975. Jeho úlohu nedostatečně nahradily okresní noviny Jiskra. Po sametové revoluci vyšlo první číslo Hlasu severu v roce 1990, předsedou první porevoluční redakční rady se stal Jiří Růžička.

[[Soubor:Varnsdorf - závod TOS.JPG|thumb|upright 1.3|left|Letecký pohled na závod TOS, v popředí Varnsdorfský rybník]]

Průmysl

Varnsdorf je průmyslové město a má bohatou průmyslovou tradici. Největšími zaměstnavateli jsou strojírenský podnik TOS Varnsdorf, výrobce horizontálních frézovacích a vyvrtávacích strojů a obráběcích center. Firma TOS Varnsdorf byla založena v roce 1903 továrníkem Arno Plauertem pod názvem „Arno Plauert, továrna na stroje“. V roce 1917 byla dokončena výstavba nového závodu, továrna se stává nejmodernější továrnou na obráběcí stroje v Rakousku-Uhersku. Za velké hospodářské krize byl nedostatek zakázek a hrozilo úplné zastavení výroby. Firmu zachránila velká zakázka na 21 obráběcích strojů ze Sovětského svazu. Za druhé světové války byly ve firmě velké investice, velké požadavky na obráběcí stroje pro zbrojní průmysl. V roce 1945 nad firmou národní správa, prostřednictvím dekretu prezidenta republiky zřízen STOPOS, Spojené továrny na obráběcí stroje, se sídlem v Praze, závod Varnsdorf. V roce 1950 je zřízen TOS Varnsdorf, hlavním výrobním programem se stává výroba horizontálních vyvrtávacích strojů. V roce 1995 dochází k privatizaci státního podniku přímým prodejem. thumb|Podnikové ředitelství a.s. Velveta Varnsdorf Textilní podnik Velveta Varnsdorf, výrobce manšestrů a sametů, vznikl 1. ledna 1946 sloučením znárodněných textilních továren pod názvem Továrny na samety a plyše Varnsdorf. Na Velveta n.p. Varnsdorf továrny na samety a plyše byl přejmenován rozhodnutím Ministerstva průmyslu číslo 2345 ze dne 18. září 1948. Základem nového podniku se staly textilní továrny Fröhlich a syn a.s. Varnsdorf, Ignac Richter a synové Dolní Podluží, Jan Liebisch a spol. Varnsdorf, Fröhlich a syn a.s. přádelna Varnsdorf, Textilia Jihlava. Dne 9. září 1967 byl položen základní kámen dnešního areálu a.s. Velveta Varnsdorf. Dodavatelem stavebních prací byla bratislavská firma Stavoindustria n.p., a na výstavbě se podílelo dalších 71 dodavatelů. Nová úpravna vlasových tkanin byla zprovozněna dne 27. dubna 1974. Při výstavbě nové úpravny byla vybudována i nová teplárna. Teplárna byla uvedena do provozu v roce 1972. Čtyři roky po uvedení nové úpravny do provozu vypukl ve skladu bavlny požár, který trval 5 dní a na jeho likvidaci se podílelo 48 hasičských sborů. Po otevření nové úpravny a dalších provozů se n.p. Velveta zařadil mezi nejvýznamnější výrobce vlasových tkanin na světě a prostřednictvím a.s. Centrotex dodával se zboží do 45 zemí. 1. ledna 1994 se Velveta stala akciovou společností, která byla privatizována ve druhé vlně kupónové privatizace.

thumb|left|upright 1.3|Podnik ELITE, pohled z Bratislavské ulice Dalším významným podnikem ve městě je ELITE, výrobce dámských punčoch. Firma byla založena v roce 1924. Majitelé navázali na výrobu pleteného zboží, kterým se zabývala Marie Kunertová st. již od roku 1905. Ve Varnsdorfu v třicátých letech 20. století byla firma, která ve své době měla 1600 zaměstnanců a byla jedna z nejmodernějších textilních firem v ČSR. Dominovala na domácím trhu a své zboží prodávala prostřednictvím vlastní obchodní sítě a prodejen Baťa Zlín. Své výrobky také vyvážela do zahraničí. Za druhé světové války byla část kapacity převedena na válečnou výrobu, v závodě pracovalo 500 válečných zajatců a totálně nasazených. Majitelé si byli jisti výsledkem války a připravovali rozšíření výroby punčochového zboží ve Varnsdorfu. Dne 29. srpna 1945 byla firma J. Kunert a synové dána pod národní správu a 24. října 1945 byla znárodněna. Dne 10. listopadu 1947 vzniká „ELITE, sdružené továrny punčoch, národní podnik“. Zvratem ve výrobě byl rok 1966, kdy spolu s módou minisukní přichází na svět jemné punčochové kalhoty. ELITE reaguje zavedením jejich hromadné výroby. V roce 1985 jsou instalovány pletací stroje řízené mikroprocesory. K 1. lednu 1994 byl ze státního podniku vytvořena ELITE a.s.

Dalším firmou ve Varnsdorfu je Vitana a.s. která zde má balírny koření. Historie balení koření z zdejším kraji je od roku 1884, kdy ve Chřibské založil J.C.Horn mlýn na mletí koření. Ve své době vyráběl široký sortiment koření a prodával je do celého Rakouska-Uherska do Ruska. Po znárodnění byla část výroby koření převedena do bývalé textilky Richter ve Varnsdorfu, kde byl mlýn na mletí koření a balírna koření. Pražily a balily se zde také arašídy ve slupce. V roce 1991 byl státní podnik přejmenován na ARKO (arašídy-koření), který se osamostatnil od Balíren obchodu Praha. Ve firmě dochází k rozvoji, v krátké době je provoz vybaven třemi linkami na pražení arašídů v oleji a balicí linkou. Rozšiřuje se i výroba koření. V roce 1996 se měsíčně vyrábí 200 tun koření. V této době se na trhu objevuje nová konkurence a majitelé přijímají nabídku norské firmy Rieber na odkoupení. Majitel, který již v České republice vlastní firmu Vitana, a.s. Nový majitel zásadním způsobem reorganizuje firmu. Výroba arašídů je přesunuta do Moskvy, výroba rýže a luštěnin do Roudnice nad Labem. Výroba suchých plodů je ukončena. Do Varnsdorfu je přesunuta výroba koření z norského Elverlumu. V současnosti se ve Varnsdorfu vyrábí 300 druhů koření pro norský, český a slovenský trh.

ABX spol. s r.o. výrobce krbových a kachlových kamen. Dále zde jsou podniky KWL, spol. s r.o., Je zde jedna ze dvou mlékáren v Ústeckém kraji a jediný minipivovar v Ústeckém kraji. Ve Varnsdorfu jsou dále výrobci dřevostaveb Czech Pan a Polymur. Czech Pan byl jedním ze subdodavatelů stavby první české vědecké základny v Antarktidě, Mendelovy polární stanice na ostrově Jamese Rosse. O odvoz komunálního odpadu se ve městě stará firma EKO servis Varnsdorf a. s., společný podnik firmy Marius Pedersen a. s. a města Varnsdorf.

Obchody a restaurace

V současné době (2008) je ve Varnsdorfu pět supermarketů, zastoupení mají Billa, Plus (rozcestník), Penny Market, Hypernova a Lidl. Vzhledem k blízkosti hranic s Německem má v obchodní síti velice silné zastoupení vietnamská menšina, je tu také hustá síť benzinových čerpacích stanic. Ve městě je dostatek restauračních zařízení, mezi významnější patří Atrium Hotel-Restaurant, Pizzerie Prishtina, Restaurace Rozkrok.

Osobnosti města

[[Soubor:Pamětní deska na rodném domě Petra Kiena.JPG|thumb|left|Pamětní deska na rodném domě Petra Kiena]] Ve Varnsdorfu se za dobu jeho existence narodilo či působilo mnoho významných osobností, byly českého, německého, židovského a lužickosrbského původu.

Jindřich z Varnsdorfu (asi 1265–1346) byl johanitský rytíř, komtur žitavské komendy. Podle historika Tomáše Edela je pravděpodobné, že byl autorem Dalimilovy kroniky. Joseph Schubert (1757–1837), autor čtyř oper, působil jako dvorní hudebník v Dráždanech. Vincenc Pilz (1816-1896) byl akademický sochař, člen vídeňské Akademie umění. Je tvůrcem mnoha soch a reliéfů ve Vídni a jiných městech Rakouska.

Alois Palme (1793-1864) byl jednou z nejvýznamnějších osobností města první poloviny 19. století a varnsdorfským kronikářem. Arno Karl Max Plauert (1876-1937) byl společníkem varnsdorfské strojírny Otto Petschke a Co., zakladatel dnešního podniku TOS Varnsdorf.

Bjarnat Krawc (1861–1948), lužickosrbský hudební skladatel, dirigent a propagátor hudby, našel útočiště ve Varnsdorfu po vybombardování Drážďan, kdy přišel o veškerý majetek. Harry Bartel (1896–1947) vystudoval malířskou akademii ve Vídni. Měl přezdívku „varnsdorfský Van Gogh“. Petr Kien (1919–1944) byl výtvarník, básník a libretista z německy mluvící rodiny židovského původu. Napsal libreto k opeře Viktora Ulmanna Císař Atlantidy. Byl umučen v Osvětimi. Hanka Krawcec, dcera Bjarnata Krawce, byla lužickosrbská výtvarnice a portrétistka. Ve Varnsdorfu žila v letech 1947 až 1986. Jejím nejvýznamnější dílem je grafický cyklus „Člověk člověku by světlem měl být“. Její tvorbě je věnována část expozice v městském muzeu. Je pohřbena na varnsdorfském hřbitově vedle svého otce. V dnešní době ve Varnsdorfu působí básník Milan Hrabal (1954), který také překládá básně z hornolužické srbštiny a polštiny, a výtvarník Josef Poláček (1926).

Ze sportovců dosáhli titulů mistrů světa Helena Kurandová, dvojnásobná mistrně světa v cyklotrialu a Dana Durecová, mezinárodní mistr Německa v zápase ve volném stylu.

Odkazy

Literatura

• Шаблон:Citace monografie
• Шаблон:Citace monografie
• Шаблон:Citace monografie
• Шаблон:Citace monografie
• Шаблон:Citace monografie
• Шаблон:Citace monografie

Externí odkazy

• Oficiální stránky města
• Historické obrázky města Varnsdorf
• Turistické pamětihodnosti Varnsdorfu
• Varnsdorf na stránkách turistika.cz
• Informace o městu Varnsdorf na stránkách tolstejn.cz

Шаблон:HlavičkaObecNav Studánka | Světliny 1.díl | Varnsdorf Шаблон:PatičkaObecNav Шаблон:Okres Děčín

Категория:Города Чехии Категория:Район Дечин Категория:Устецкий край